Etika a provoz autonomních vozidel

Snaha zodpovědných výzkumníků, techniků, politiků, manažérů i hospodářských pracovníků směřuje k bezpečné ekologické dopravě, jejíž růst lze jen stěží v 21. století zastavit či omezit. Podívejme se na nejnovější tendence prosazované v oblasti vývoje silniční dopravy z pohledu etiky, tedy z pohledu práva a morálky.

Připomeňme v úvodu slova Prof. Dr. Ing. Uwe Clausena, vedoucího Fraunhoferova institutu pro toky materiálu a logistiku (IML): „Doprava a logistika v současnosti profituje z výrazného pokroku výrobců užitkových vozidel, jehož dosáhli v nedávné minulosti.“ Z uvedeného citátu uznávané osobnosti je zřejmé, že současná technika motorových vozidel směřuje k novým komunikačním technologiím a zároveň nabízí nové šance v podobě komunikace V2V (Vehicle to Vehicle; komunikace mezi vozidly) a V2I (Vehicle to Infrastructure; komunikace mezi vozidlem a infrastrukturou). Právě těmto novým možnostem inteligentního propojení připisují vědci a vývojáři zásadní potenciál při zavádění samořiditelných vozidel. Přestože testovací jízdy prokázaly dobré výsledky, nelze považovat provoz autonomních vozidel pouze za technickou záležitost. Dosud chybělo a stále chybí velmi důležité osvědčení provozu těchto vozidel z hlediska etiky. Touto problematikou se zabývá Oddělení teorie práva Ústavu státu a práva AV ČR. Zajímal nás názor jednoho z odborníků na etiku.

V našem krátkém rozhovoru jste se v minulém vydání magazínu T&b přiklonil k přesvědčeným „vyznavačům“ autonomních vozidel. V čem spatřujete jejich výhody?

Autonomní auta přinesou nejrůznější výhody. Především se výrazně sníží počet lidí, kteří přijdou na silnicích o život či utrpí újmou na zdraví. Mnozí lidé navíc ušetří spoustu času, který jinak každodenně tráví cestou do práce a z práce. Dojde ke snížení znečišťování životního prostředí. Logistika se stane efektivnější a levnější. Naše města se pravděpodobně stanou krásnějšími, neboť již nebude nutné, aby každý člověk vlastnil svůj vůz, který má zaparkovaný před domem, kde většinu času stojí nepoužívaný – patrně budou zavedeny inteligentní systémy městského provozu. Tyto systémy nám na jednoduchý příkaz z našeho mobilního telefonu dají okamžitě k dispozici nějaké automatické auto, které nás zaveze kamkoli budeme potřebovat.

Má zavedení autonomních aut jen své výhody anebo i nějaké nevýhody? Nebude mnoho lidí považovat zavedení autonomních aut za osobní či dokonce společenskou újmu, např. protože přijde o práci, jako tomu bude např. v případě profesionálních řidičů?

Ano, rozvoj a zavádění autonomních aut bude naneštěstí provázen i výraznými osobními a společenskými změnami, které budou pro některé jedince a organizace nepříjemné a bolestné. Tento problém ale není specifický pro automatická auta, podobné změny ve společnosti a osobním životě provází ve větší či menší míře všechny technické vynálezy, od kola, přes páru až po mobilní telefony. Je důležité, aby zavádění nových vynálezů neprobíhalo prudce a živelně, ale bylo rozumně a citlivě řízeno a nedocházelo k velkým sociálním otřesům. Zodpovědnost zde budou mít nejen politici, ale i samy obchodní společnosti, jež by si měly uvědomit nejen své právní, ale i morální závazky vůči lidem, kteří např. v důsledku reorganizace ztratí své původní pracovní místo.

Opravdu je jisté, že se autonomní auta nakonec plně prosadí nejen v nákladní a veřejné dopravě, ale že nahradí i soukromé osobní automobily? Budou se lidé chtít vzdát svých aut, k nimž mají často citový vztah?

Přechod z lidmi řízené automobilové dopravy na samočinně řízenou dopravu bude postupný a nelze samozřejmě říci, jak daleko tento proces dospěje a jak přesně bude vypadat jeho výsledek. Je možné, že soukromá auta, ať manuálně či samočinně řízená, tu stále ve větší či menší míře zůstanou. Vždy budou lidé, kteří budou chtít řídit své vozidlo manuálně a mít ho ve své garáži. Podobně i dnes máme sběratele starožitností a srazy veteránů. Na druhou stranu je ale zřejmé, že z hlediska úspory zdrojů bude daleko výhodnější využívat aut jen jako příjemných a efektivních prostředků, které nás bezpečně z bodu A přepraví do bodu B, nic více, nic méně. Z tohoto hlediska se jeví jako pravděpodobné a žádoucí, že dříve či později bude zaveden jakýsi individualizovaný automatizovaný systém soukromě-veřejné dopravy, pokrývající patrně celá území vyspělých zemí. V současnosti by sice většina lidí takovýto systém odmítla, preference se ale patrně budou časem měnit v závislosti na tom, jak úspěšné a atraktivní bude zavádění samočinné dopravy v oblastech, kde k němu dojte nejdříve.

Podle jakých zásad by se měl „mozek“ autonomního vozidla řídit? Nebude nutné, aby přece jen byla kabina obsazena osobou s etickým cítěním a nikoliv „robotem“?

Nelze říci, že by cit a emoce byly lepším vodítkem než je rozum a pravidla, dle nichž se budou samočinná vozidla řídit. Pokud jde o etická pravidla, kterými se autonomní vozidla budou řídit, odpověď je, že zatím nevíme. Ve hře je příliš mnoho proměnných a často protikladných tendencí. Dokážeme např. připravit rozhodovací diagramy pro etiku minimalizace ztrát, která zní velmi intitivně; koneckonců, jak jinak by se měl řídicí program v případě hrozící havárie chovat, než minimalizovat ztráty na životech či majetku? Problém je v tom, že lidé by rádi taková auta viděli jezdit na silnici, pokud by však do něj měli usadit sebe či své drahé, budou se vzpírat: minimalizace ztrát totiž znamená možnost, že se auto „obětuje“ ve prospěch menšího počtu obětí. Musíme tedy najít takový model, který bude eticky přijatelný a zároveň bude atraktivní jak pro automobilky (které chtějí prodávat), tak i pro uživatele (kteří chtějí mít zajištěno co největší bezpečí).

PhDr. David Černý, PhD.Celý článek si přečtěte v T&b č. 2/2017

Foto: Společnost MAN jako řada jiných velkých výrobců nákladních vozidel preferuje „Platooning“ neboli jízdu v četách několika nákladních vozidel.